• Beggar_with_a_Lyra,_by_Svishchev-Paola_1900s

    Protialkoholní vyhláška – změnit či zrušit?

    Na svém zářijovém zasedání projednávalo Zastupitelstvo města Olomouce mimo jiné nové znění vyhlášky o zákazu konzumace alkoholických nápojů a žebrání na veřejných prostranstvích statutárního města Olomouce známou spíš pod názvem „protialkoholní vyhláška“. Důvodem pro změnu této vyhlášky, kterou má město Olomouc od roku 2011, byl Nález Ústavního soudu, který zrušil obdobnou vyhlášku města Chebu. Ústavnímu soudu na vyhlášce vadilo, že dávala plošnou výjimku ze zákazu konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích pro akce organizované přímo městem. Stejnou výjimku obsahovala i olomoucká vyhláška.

    Nový návrh vyhlášky předložený zastupitelům pak z veřejných prostranství, na nichž je zakázáno konzumovat alkohol, vyjímá Horní a Dolní náměstí – důvod je nasnadě: vánoční trhy, nejrůznější jarmarky, slavnosti vína apod.
    Nicméně je třeba upozornit, že vynětí obou náměstí z působnosti vyhlášky není absolutní. Zákaz konzumovat alkohol totiž platí rovněž např. v okruhu 100 metrů od škol. Například od Pedagogické fakulty UP na Purkrabské tento stometrový okruh zasahuje i do severovýchodní části Dolního náměstí. Takže pozor – na Dolním náměstí alkohol konzumovat lze, ale nesmíte u toho stát na chodníku v horní části náměstí.

    Zastupitelé z uskupení Občané pro Olomouc během projednávání tohoto bodu navrhli úplné zrušení protialkoholní vyhlášky. Vyhláška v podobě, v jaké existuje, je totiž podle našeho názoru nevymahatelná a neřeší problém, kvůli kterému byla přijata, tj. obtěžování kolemjdoucích a znečišťování okolí skupinkami podnapilých jedinců. Podle vyhlášky, a to podle nové nové i té původní, může být osobám, které zákazy v ní uvedené poruší, uložena pokuta. Pokud však je pokuta uložena osobě, která má trvalý pobyt hlášený v sídle ohlašovny, tj. „na radnici“, je taková pokuta prakticky nedobytná a jejím uložením se pouze zvýší administrativní zátěž veřejné správy.

    Výsledkem naší kritiky přijímané vyhlášky tak je to, že bude zřízena pracovní skupina, která se bude zabývat vypracováním nové podoby této vyhlášky a jejím novým předložením zastupitelstvu ke schválení. Budeme se snažit hledat takové řešení, aby co nejméně omezovalo život většiny obyvatel města a zároveň aby pokud možno koncepčně řešilo obtěžování a znečišťování okolí těmi, kteří alkoholu holdují více, než je zdrávo.

    Řešení není jednoduché a nespočívá pouze v represi, ale především v systematické preventivní práci s těmito skupinami obyvatel.

    Dominika Kovaříková, Občané pro Olomouc

  • radnicni-listy-865_denik-605

    Radniční listy. Komu slouží?

    Text byl zveřejněn v Radničních listech 8/2015. Téma i výběrové řízení budeme i nadále sledovat.

    Jaké informace by měly uvádět? Kolik místa věnovat informacím a kolik inzerci? Jak udržet politickou neutralitu? Dáme prostor zpravodajství (aktualitám, článkům) nebo publicistice (názorům zastupitelů, odborníků, občanů)? S podobnými otázkami se v lednu 2015 rozběhla neukončená diskuse nad koncepčními změnami olomouckých Radničních listů. Vyústěním série překotných změn bylo rozhodnutí primátora o zařazení strany pro názory opozičních zastupitelů. Brzy také bude znám výsledek soutěže na nového vydavatele (uzávěrka přihlášek je 31. 8. 2015).

    První ze dvou rovin problému se týká zveřejňování názorů zastupitelů. Po apelu opozice byla do dubnového čísla zařazena dvoustrana pro zastupitele. Obsahově kolísavý prostor pro (většinou) věcné příspěvky jednotlivých stran nastartoval bouřlivou diskusi. Další měsíc byla rubrika zrušena. I přes ohlasy opozičních zastupitelů a odvolávání na tiskový zákon se vedení města dlouho ošívalo prostor uvolnit.

    V červenci pak přišlo oznámení pana primátora, že se do zpravodaje vrací stránka (pouze) pro opoziční zastupitele. Od srpnového čísla si tak můžete přečíst i tento redakčně neupravovaný komentář. Všichni můžeme jen doufat, že je to rozhodnutí definitivní, či alespoň dlouhodobé. Diskuse nad koncepční podobou listů totiž od ledna neproběhla a zatím ani nebyla avizována.

    Druhou rovinou „problému“ Listů jsou samotné podmínky jejich vydávání. Radnice s velmi nahnutým rozpočtem vypsala soutěž, která stanovuje podmínky novému vydavateli. Současný i budoucí vydavatel s redakcí o dvou lidech dostane 364 953,- Kč měsíčně (na zpracování, tisk i distribuci). A k tomu návdavkem veškeré příjmy z inzerce, které mohou dle ceníku a počtu inzerátů činit zhruba 300 000,- Kč. Měsíčně tak město s obrovským dluhem posílá vydavateli necelého tři čtvrtě milionu.

    Samotná veřejná soutěž je stejně zamaskovaná, jako podrobnosti o vydávání periodika. Když jsem se jako zastupitel a člen redakční rady zajímal o zadání soutěže, byl jsem upozorněn, že si vedoucí oddělení veřejných zakázek myslí, že by se tyto informace před zveřejněním výzvy „neměly příliš šířit.“ Po zveřejnění soutěže pak informace nebyly otevřeně veřejně dostupné online a po mé prosbě o zaslání smlouvy a podmínek soutěže bylo řečeno, že se mám na magistrát „stavit s flashkou“. Otevřená radnice 2.0.

    Radniční listy jsou zpravodajem, který je primárně určen ke komunikaci volených politiků s jejich politickými zástupci. Samotné pozadí vydávání tohoto periodika, které do schránek dostává 55 000 domácností, však ukazuje, že otevřená a přímá komunikace s občany je nedosažitelná, nebo žádoucí. Je tedy celkem možné, že soutěž vyhraje opět stejná firma a koncepční diskuse o radničním periodiku nikdy neproběhne. Nebo se mýlím? Pokud chcete i vy, občané, vyjádřit své názory a vést na těchto stránkách se svými politiky dialog, napište svému primátorovi a členům redakční rady.

    Detailnější text o Radničních listech přineseme tento týden na těchto stránkách.

  • IMAG1024

    Cyklisté sobě aneb hanácký Amsterdam?

    Pavel Bednařík

    Cyklodoprava ve městě je jedním z klíčových bodů programu Občanů pro Olomouc. Proč? Cyklodoprava je celosvětovým trendem, ekologickou i módní záležitostí a hlavně je to udržitelné řešení dopravního provozu pro jakékoli město včetně našeho. V posledních letech se i Olomouc pohnula k lepšímu. Stále je to však nedostačující. Vhodných inspirací, jak cyklodopravu účinně pdporovat, je mnoho. Stačí se porozhlédnout.

    Proč kolo?

    Ti, kdo intenzivně podporují cyklodopravu, si obvykle dobře uvědomují její zásadní přednosti. Kolo je:

    • levnější (za cenu náhradních dílů do auta se pořídí i dvě kola)
    • zdravější (spaluje pouze vlastní tuky)
    • šetrnější (nevypouští toxické látky a CO2)
    • rychlé (neuvázne v zácpách, vždy má více možností kudy jet)
    • praktické (snadno se parkuje a delší vzdálenosti můžete překonat vlakem)

     Na kole v Olomouci

    Hanácká metropole je pro cyklistiku velmi příznivá – minimální převýšení, prstenec parků kolem centra a návaznost na mezinárodní, zejména vlakovou dopravu. Cyklostezky budované s přispěním evropských fondů začínají vytvářet prostor pro všechny, kteří používají svůj bicykl jako hlavní dopravní prostředek. Přesto máme k cyklistické metropoli stále ještě daleko. Cykloobousměrky zdaleka nevytvářejí souvislou síť, stojany na kola přibývají chaoticky (na Dolním náměstí příliš, u hlavního nádraží a na náměstí Hrdinů zoufale chybí) a aktivita města v oblasti osvěty a propagace cyklistiky a cyklodopravy téměř neexistuje. Na některých místech se setkáváme s absurditami světového kalibru (100 m dlouhá cyklostezka ve Chválkovicích). Pokud návštěvník města pátrá po cyklisticky přívětivých místech, narazí maximálně na Bajkazyl.

    Co dělat?

    Skutečně není možné dělat víc, než čekat na evropské desítky milionů na budování cyklostezek? Je – stačí, když si město vezme za své některé z nápadů, které již fungují jinde:

    • podporovat cyklojízdy, osvětové iniciativy (Do práce na kole, Nakupuj na kole)
    • jmenovat cyklokoordinátora na plný úvazek (což funguje ve více než třiceti cykloměstech: www.cyklomesta.cz)
    • budovat zastřešená a hlídaná parkoviště pro kola (jako v Hradci Králové a Uherském Hradišti)
    • osadit stojany na frekventovaných místech (banky, úřady, nádraží, parky)
    • budovat samoobslužná servisní místa (jako v německých městech)
    • označení silnic cyklopiktogramy pro bezpečnější provoz

    Nápadů je spousta, jejich realizace závisí především na vůli a iniciativě komunálních politiků. Velkou inspirací pro změny v myšlení lidí mohou být právě oni. Bude brzy také primátor(ka) Olomouce jezdit do práce na kole, jako třeba starosta Londýna Boris Johnson?

    Cyklovize

    Dokud se i Olomoučtí radní nezačnou intenzivně věnovat cyklodopravě jako prioritě, není možné uvažovat o dlouhodobých plánech. Ty samozřejmě existují už dnes, jde ale spíše o technokratické dokumenty a záměry (cyklogenerel, napojení nadnárodních cyklotras). Co je potřeba udělat především, je začít pracovat na dlouhodobém plánu mobility, který poté sám vygeneruje konkrétní kroky vedoucí k jejímu naplnění. Plán mobility je komplexní dokument, často součást nebo paralelní část územního plánu města, který stanovuje priority všech složek dopravy, zejména veškerých investic, stavebních úprav, integrace všech typů dopravy. Občané pro Olomouc prosazují plán mobility s jasným stanovením priorit v oblasti pěší a cyklodopravy a kvalitní, na základě využití a potřeb občanů koncipované MHD.

    Centrum dopravního výzkumu vytvořilo dokumenty, které popisují plnění tohoto plánu krok za krokem. Jsou pomůckou také pro komunální politiky. Jejich součástí je i Vize 25 čili vize dosažení 25% podílu cyklodopravy v celkovém objemu dopravy. Občané pro Olomouc nabízejí vize pro město 21. století, kde je kolo dopravním prostředkem i životním stylem.

    Je na čase ji zhmotňovat. Proč by také Olomouc nemohla mít oficiální výpůjční systém kol, jaký má Paříž, Berlín, Londýn, Utrecht a Řím? Proč by Olomouc nemohla intenzivně odporovat iniciativy „zezdola“, jak to dělá Univerzita Palackého projektem UPbike? Proč by nemohla být pořadatelem kampaně Do práce na kole (jako je tomu v Hradci Králové)? Proč by nemohla iniciativně rozvíjet cyklokulturu a propagovat ji jako životní styl? Proč by se nemohlo Olomouci za pár let přezdívat „hanácký Amsterdam“?

  • Večerník_Michal

    Ostatně soudím, že referendum musí být zničeno

    Michal Krejčí

    Na jednání Zastupitelstva města Olomouce se v pondělí 15. září 2014 dostal historicky první návrh na konání místního referenda. Podání referenda bylo vyvoláno občansky a podpořeno podpisy 10 % ze všech oprávněných osob, což konkrétně činí 8.175 plnoletých obyvatel s trvalým bydlištěm v Olomouci. Referendum se týká otázky „nulové tolerance“ hazardu ve městě, zejména pak výherních hracích přístrojů a interaktivních videoloterijních terminálů, tzv. „tvrdého hazardu“.

    Leccos napovědělo zařazení referenda na samý konec jednání zastupitelstva. Když konečně došlo večer na věc, vzal si slovo tajemník magistrátu Jan Večeř, který svým skvěle podaným dramatickým vystoupením sehrál v celé věci stěžejní roli. Během jeho projevu bylo zastupitelům rozdáno čerstvé stanovisko Ministerstva vnitra, byť s právně nezávazným názorem, v němž se tento úřad vyslovil negativně k možnosti použití navrhované otázky v referendu. Přičemž zároveň upozornil, že pokud zastupitelstvo referendum vyhlásí, tak jej ve lhůtě 60 dní může tento státní úřad zrušit.

    Klíčové bylo načasování celé věci, tedy předání ministerského stanoviska teprve během projednávání bodu k referendu. Pokud by byl býval výklad Ministerstva vnitra rozdán zastupitelům během dne, tak by mohli být ze strany iniciativy „Olomouc bez hazardu“ obratem seznámeni s čerstvým soudním rozsudkem, jež byl zveřejněn v týž den. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval o stejně položené otázce a označil ji za přípustnou a v referendu hlasovatelnou. Soud zastává opačný názor, než ministerstvo, přičemž jeho výklad je rozhodující.

    Advokátka Dominika Kovaříková o soudním rozhodnutí zastupitele briskně informovala v povolené replice, avšak zastupitelé na tuto věc vůbec nechtěli reagovat. Nehodila se jim. Řada z nich se raději zabývala tím, že členové přípravného výboru referenda kandidují v komunálních volbách a zda je to vůbec možné a nehrozí tak zneplatnění referenda či vlastních voleb. Stanovisko Ministerstva vnitra i tajemníkovo vystoupení si alibisticky většina z nich vzala jako štít, který použili k rozhodnutí o nespojení referenda s termínem komunálních voleb. Referendum nakonec vyhlásili – protože ze zákona museli – avšak v předvánoční čas na pátek 12. prosince 2014, a to s oficiálním zdůvodněním, že pokud by bylo vyhlášené referendum ze strany Ministerstva vnitra v 60ti denní lhůtě zrušeno, tak se aspoň nebude zbytečně konat.

    Co naplat, že už na druhý den v úterý 16. září 2014 Ministerstvo vnitra své stanovisko, o něž se zastupitelé tak rádi opřeli, pod vahou rozhodnutí ústeckého soudu samo iniciativně zrušilo a uznalo oprávněnost v referendu položené otázky. Referendum tedy ministerstvo jistě rušit nebude, ale ani zastupitelská většina v podání ODS, ČSSD a TOP 09 se už referenda bát nemusí. Tito zastupitelé si pojistili, aby jeho výsledek nebyl s velkou pravděpodobností platný (podmínka účasti alespoň 35% voličů) a právně závazný (podmínka shody nadpoloviční většiny hlasujících a zároveň alespoň 25% ze všech voličů v Olomouci). Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co můžeme dělat. Anebo můžeme v komunálních volbách volit ty, kteří s hazardem v Olomouci řádně zatočí.

  • slide_hazard_1

    6 689: stav demokracie v Olomouci

    Pavel Bednařík

    Páteční referendum o hazardu v Olomouci ukázalo, jak velký je zájem občanů měnit věci veřejné ve svém městě mimo obvyklé termíny komunálních voleb, ale také jaký zájem má vedení města o podporu místního referenda a hlasu voličů.

    K volebním urnám v obvyklých volebních místnostech přišlo v pátek 12. prosince 6 689 občanů rozhodnout, zda chtějí podpořit konec hazardu či nikoliv. 95,5% hlasovalo pro jeho zrušení. Pro někoho mohou být tato čísla výsledkem rezignace na možnost cokoliv ovlivnit, pro někoho zase dokladem, že předchozí zastupitelstvo a rada zvolilo nevhodný předvánoční termín. Termín byl sice nevhodný, ale jakákoliv roční doba by neměla být důvodem či omluvou za neúčast při demokratickém hlasování.

    Řada kritiků vytýká iniciátorům referenda, že byla nedostatečná propagace a nebylo o referendu dost informací. Kampaň byla sice vedena „zdola“, ale propagace byla výsledkem maxima možného (plakáty na výlepových plochách, letáky, titulní strany místních deníků, reportáže v televizi). Za iniciátory nestáli movití sponzoři (ti spíše očekávají pozvánku na otevření Rezortu Hodolany), navíc věnovali nemálo svého času do sběru podpisů a následné propagace referenda, tedy do téměř půlroční kampaně.

    Je důležité připomenout, že stejně jako iniciaci referenda i jeho propagaci si mohl vzít na starosti kdokoliv z bývalé i současné rady města, případně celý zastupitelský klub nebo strana, a mohli na ni uvolnit adekvátní prostředky. Nikdo s tímto návrhem nepřišel. Povinné usnesení o podpoře referenda a dílčí propagace (2 vývěsní stojany, téma měsíce v Radničních listech) byly iniciovány třemi zastupiteli Občanů pro Olomouc s podporou zastupitelů opozičních. Těžko se dohadovat, co by se stalo bez tohoto návrhu.

    Město tedy cvičně deklarovalo zájem o podporu referenda doporučením občanům, ale ten jim byl spíše „vnucen“. Nad rámec povinných bodů neudělali zástupci koalice téměř nic (s čestnou výjimkou KDU-ČSL) – žádné veřejné prohlášení, žádní informační stánek, žádná mobilizační vlna v místních médiích. Nebyl by jasným signálem zájmu o názory občanů například vstup primátora Staňka v Českém rozhlase pár dnů před referendem?

    Jako výsostně demagogické pak může být vnímáno lakonické primátorovo prohlášení po skončení referenda. „Výsledky referenda jsou jasným signálem toho, že naprostá většina Olomoučanů podporuje aktuální kroky vedení města. Spatřujeme je v pokračování nastoupené redukce hazardu ve městě. Je vidět, že bezmála 92% lidí oprávněných v referendu hlasovat, chápe, že jsme se vydali správným směrem,“ uvedl primátor.

    Copak si neúčast v referendu a všeobecnou rezignaci způsobenou mimo jiné i vlažným přístupem města k organizaci referenda mohou vykládat jako podporu „generální linie“ nové rady? Copak byl primátor a jeho strana iniciátorem první vyhlášky o regulaci hazardu? Copak si 94% občanů Olomouce nepřálo mít ve vedení někoho jiného, než je primátor a jeho strana?

    Nízká volební účast v komunálních volbách (32%) a nízká účast při místním referendu (8,2%) mohou být interpretovány různě, ale rozhodně ne jako přitakání současnému vedení města. Pan primátor by místo líbivých prohlášení měl odpovědět na několik zásadních otázek týkajících se budoucnosti hazardu v Olomouci:

    • Proč nepřizvala rada nikoho i iniciátorů referenda ani opozičních zastupitelů do pracovní skupiny k hazardu?
    • Jak se město vyrovná s výpadkem v rozpočtu při další regulaci hazardu, kterou chystá?
    • Proč neudělalo město pro propagaci referenda víc?
    • Zda byli členové rady u referenda a hlasovali, pokud ano, tak jak?

    Jednou z možných interpretací primátorova komentáře je také skutečnost, jak hluboce pohrdá formou zastupitelské demokracie, pokud považuje účast u referenda „pouze“ za podporu politiky nové rady. Vždyť ani dva měsíce od voleb jasně nedeklarovali, kudy se bude politika a naplňování programu nové rady ubírat. Zřízení pracovní skupiny a ignorování opozičních zastupitelů a iniciátorů referenda muže být jedním ze zneklidňujících signálů.

    6 389 spoluobčanů si totiž nemyslí, že by kroky města v omezování hazardu byly dostačující. A to je přeci jen o něco víc, než bylo voličů druhé ČSSD v posledních komunálních volbách. Sestupný trend zájmu občanů o dění ve vlastní obci je pro nás na rozdíl od pana primátora varovným signálem, nikoliv přitakáním.

    Pavel Bednařík
    zastupitel Statutárního města Olomouc, člen Občanů pro Olomouc, člen petičního výboru místního referenda

1. stránka z celkem 41234