• 15_m_skabraha

    „Politika a stát, to nejsou „oni“, to jsme my“ (Martin Škabraha)

    Martin Škabraha (SZ) působí jako politický filosof a pedagog na Ostravské univerzitě a Univerzitě Palackého v Olomouci. Angažoval se v řadě kauz a občanských iniciativ, ať už na celostátní (iniciativa ProAlt) či místní scéně (protesty proti Šantovka Tower). Publikuje eseje a komentáře na Deníku referendum či v Salonu, kulturní příloze deníku Právo. Co jej vedlo ke kandidatuře v komunálních volbách? Co od nich očekává? A jak by rád, aby se proměnilo město Olomouc?

    Proč kandiduješ v komunálních volbách?

    Je to logické vyústění mého dlouhodobého zájmu o věc veřejnou. V loňském roce jsem vstoupil do Strany zelených, pro kterou jsou tyto volby příležitostí, jak naplňovat některé programové body lépe než na celostátní úrovni. Mnohé principy – např. důraz na větší účast občanů na politickém rozhodování nebo podpora tzv. ekonomické lokalizace – je totiž třeba rozvíjet právě v místních podmínkách, kde je kontakt mezi volenými zástupci a ostatními občany zpravidla bezprostřednější a politika má blíže ke každodenním problémům.

    Tím na druhou stranu neříkám, že se mají ztrácet ze zřetele celostátní nebo globální témata. Právě naopak, na místní úrovni je třeba budovat určité podhoubí, které pomůže zlepšovat i celkovou atmosféru ve společnosti, včetně vnímání politiky. Ty různé roviny, od místních témat po globální, se v životě každého z nás prolínají a obdobně se musí prolínat v politice. Takže to neberu tak, že byly parlamentní volby a evropské volby, a to byly ty velké a důležité, zatímco tyhle volby jsou „malé“ a děláme je pouze z povinnosti. Perspektiva komunální politiky není méně důležitá, spíš je to jiný úhel pohledu na věc veřejnou, ze kterého můžeme vidět věci, jež jsou třeba z té parlamentní úrovně neviditelné. Všechno by se to mělo navzájem doplňovat.

    Iniciativa, za kterou kandiduješ, se jmenuje Občané pro Olomouc. Co je podle tebe základní doporučení pro občany, kteří se nechtějí nechat pouze „vodit“ a chtějí se zapojit (občansky, politicky)?

    Musíme se hlavně naučit, že politika a stát, to nejsou „oni“, to jsme my. A že všichni neseme zodpovědnost za stav společnosti a politiky. Mnoho lidí se zajímá alespoň natolik, aby chodili pravidelně k volbám, ale je třeba udělat občas i ten další krok a sám se zapojit, mít k tomu odvahu, zbavit se pocitu, že „ti nahoře“ si to vždycky zařídí po svém. Někdy pozoruju takový zvláštní fenomén, kdy lidé mají nedůvěru k politice a obviňují politiky z toho, že na sebe strhli veškerou moc, přitom mají občané řadu možností, jak se zapojovat, od spolkových aktivit po vstupování do politických stran; příliš je ale nevyužívají a sami se tak vzdávají moci, kterou by jinak měli. A potom často za tuto svoji bezmoc obviňují politiky.

    Co se podle tebe může změnit a co se rozhodně po volbách 2014 změní na olomoucké radnici?

    Může se změnit celý styl olomoucké politiky. Ale stejně tak se nemusí změnit vůbec nic, to je na nás a na voličích. Jak to reálně bude, to si netroufám prorokovat.

    Jaké téma z celého spektra v programu OPO bys upřednostnil a proč?

    Jak lze odvodit už z výše řečeného, přednostně mne zajímá účast veřejnosti na rozhodování. Jde o něco, s čím je asi nejschůdnější pracovat na té komunální úrovni, ale současně to hranice komunálu přesahuje. Občas se trefně připomíná, že nelze mít demokracii bez demokratů. Demokraty se ale nerodíme, stáváme se jimi; je to v zásadě soubor dovedností, které je třeba pěstovat a bez kterých demokratický režim nemůže fungovat. Proto je pro mne toto téma tak důležité.

    Ale zajímá mne například i otázka ekonomické lokalizace, což je opět něco, s čím se musí začínat na místní úrovni, ale co má přesah k celospolečenským otázkám. Nebudu zabíhat do odborné politologické nebo sociologické problematiky, ale je čím dál zřejmější, že současný ekonomický systém je ve stávající podobě neudržitelný, protože krom jiného podrývá základy oné demokratické kultury. Takže to není jen otázka spotřebitelského vkusu, jestli žijeme v ekonomice ovládané převážně nadnárodními korporacemi, jejichž zisky odtékají do daňových útočišť, nebo v takové ekonomice, kde smyslem podnikání není jen shromažďovat zisk, ale také uskutečňovat sociální či environmentální cíle, a zisk zůstává pokud možno tam, kde byl vytvořen. To jsou věci, které samozřejmě místní, ba ani celostátní politici nezařídí, ale mohou alespoň hledat cesty, jak pro aktivity jdoucí tímto směrem vytvářet příznivější podmínky.

    Budoucí zastupitele (i ty za OPO) čekají velké výzvy. Které z nich jsou podle tebe nejvážnější, nejdůležitější?

    Asi největší výzvou bude, jak realizovat politické programy při chronickém nedostatku volných financí v městské pokladně. Bude to především znamenat hledat zdroje jinde, například z evropských fondů, ale to si žádá umění plánovat vhodné projekty, na které Unie ty peníze dá, a také umění více spolupracovat s dalšími subjekty, jako jsou vysoké školy či další obce v kraji (což je už nyní nezbytné hlavně v souvislosti s přidělováním financí z programu ITI).

    Sám bych byl ale potěšen hlavně tím, kdyby se dařilo hledat cesty zvelebování města bez velkých investicí a na základě posílení komunitního prvku. Nefascinují mne drahé a monumentální projekty, spíš malé, na první pohled nenápadné věci, v nichž je ale velký sociální a kulturní kapitál. Město by nemělo růst směrem ven a do výšky, ale směrem dovnitř, nejen ve smyslu funkčního zahušťování špatně využitého prostoru, ale hlavně ve smyslu kvality společenských vazeb, které se v něm rozvíjí. Jsem přesvědčen, že lidé jsou mnohdy ochotni i k nemalému množství dobrovolné práce ve prospěch obce, pokud to reálně pomůže zlepšit prostředí, kde žijí, a pokud pak nad výsledky práce mohou mít kontrolu, tj. pokud dotyčná lokalita zůstává v jejich rukou, třeba prostřednictvím nějakého spolku či družstva.

    Určitě máš mezi kandidáty své favority. Které a proč?

    Jsem velmi spokojen s čelem kandidátky, protože přináší věrohodnou a právně vzdělanou občanskou aktivistku na místě jedničky a hned za ní představitele dvou politických stran (zelených a pirátů), které jsou si v mnoha bodech programově blízké, ale dosud se jim nedařila užší spolupráce, což se právě těmito volbami mění. Přál bych si víc žen, ale to příště určitě doženeme.

    Jaké je tvé největší přání jako olomouckého občana a jako (čerstvého) politika?

    Aby se naplnilo naše hlavní volební heslo: rozhodujme společně! Duší demokratické politiky nejsou perfektní řešení, ale schopnost hledat řešení a neztratit vzájemnou důvěru ani v situaci, kdy to nejde hladce a je to běh na dlouhou trať.

    -PB-