• u jelena

    Velký výprodej aneb Jak se město zbavuje „přítěže“

    Konec volebního období současné koalice se pomalu, ale jistě chýlí ke konci a připomíná politickou tragikomedii. Jak ukázala reportáž ČT v pořadu Události v regionech, naplánovali si zastánci „štíhlého státu“ její poslední dějství na dobu před komunálními volbami. Aby nasytila městskou kasu, obrátila se rada k tradičnímu a mnohokrát ověřenému receptu – totálnímu krachu cen a výprodeji majetku.

    Odprodej dvou domů na Dolním náměstí a jednom na náměstí Horním (a třemi bytovkami na okraji města) má mít bohulibý účel. Získání prostředků na dofinancování investic z dotací Evropské unie. Tato rozpočtová improvizace je ovšem spíše alarmujícím signálem neschopnosti vytvořit si rezervy na kofinancování strategických investic, než snahou o jejich vhodné plánování.

    V komentáři ke zpackanému prodeji dodává náměstek Vlach (TOP09), že v původním rozpočtu očekávali příjmy z prodeje ve výši 190 milionů, dnes očekávají milionů jen 140. Pointu celé rozprodejové férii dodal primátor Martin Major (ODS), když popsal sofistikovanou „salámovou“ taktiku prodeje: „Rozhodli jsme se tyto domy rozdělit na bytové jednotky, protože takto doufáme, že budeme s prodejem úspěšnější.“

    Tato radniční “záchranářská” akce za účelem provizorní stabilizace rozpočtu těsně před komunálními volbami je urážkou zdravého rozumu voliče a gestem zoufalství posádky lodi těsně před jejím ztroskotáním. Olomouc by úspěšným prodejem ztratila další z mozaiky svých historických budov v centru města. Už jich nezbývá příliš.

    Prodej je načasován na nejnevhodnější dobu z pohledu vývoje realitního trhu. Což potvrzují i makléři. A ohledně bohulibosti záměru – můžeme věřit, že je potřeba dofinancovat evropské projekty, když se zastavují či ruší jeden za druhým (např. Olomoucký hrad, městská hala)?

    Pokud by ještě někdo věřil myšlence volného trhu a jeho neviditelné ruky, kterou v rozpačité podobě reprezentuje stávající koalice, nechť ráčí navštívit nádvoří Salmova paláce. Neviditelná ruka investora sice zasáhla a palác zvenčí důsledně zrekonstruovala, na nádvoří však nedosáhla. Další neviditelná ruka obchodníkova tak svým laciným zbožím dokonává dílo s pachutí rozpačitosti. Takový je osud kdysi honosného šlechtického sídla a „nejslavnější kavárny v Olomouci“ Jak dopadnou ostatní domy ve velkém výprodeji?

    Přirovnání k posádce potápějící se lodi je, zdá se, na místě. Primátor i rada města skutečně více než co jiného připomíná kapitána a lodní důstojníky, kteří v pomatení smyslů hledají v potápějícím se škuneru poslední šperky, kterých je možno se zbavit, aby se vyhnuli tragickému osudu. Spolu s klenoty pak přes palubu metají vše, čím by bylo možno plavidlo zachránit. Předejte kormidla, pánové! Dřív než Olomouc padne až na dno.

    Mgr. Pavel Bednařík
    kandidát Občané pro Olomouc, předseda Strany zelených v Olomouci